Tomáš Pardy – Jak od vás přišla sms, že jsem vyhrál, tak jsem to bral jako recesi

Rozhovor s vítězem sestavy kola na portále fotbalunas.cz
 
Gratuluji k výhře o hráče kola, bude vás něco stát v kabině?
Asi budu muset dát do placu lahvinku zelené.
 

Jak áčko, tak i rezerva má svého vítěze v tomto týdnu o hráče kola. Kdo to v kabině nejvíc hecuje?
Já jsem třeba nevěděl, že jsem byl nominován, a to že jsem vyhrál. Pak jak od vás přišla sms, že jsem vyhrál, tak jsem to bral jako recesi. Ale asi to budou hecovat ti mladí.
 
Porazili jste Strahovice. Popište nám ten zápas?
První poločas byl vyrovnaný z obou stran. Hrálo se nahoru dolů, a šance byly na obou stranách. Ve druhém poločasu se vytáhl Michael Ulička ze stopera do zálohy, a jelikož jsme sehraní už od školy, a můžeme spolu hrát naslepo, tak jsme tu hru rozhýbali a dali soupeři tři branky. Soupeř sice po naší chybě korigoval, a pak ještě snížil, ale my jsme nakonec výhru udrželi.
 
Neobával jste se po snížení Strahovic o výsledek?
To víte, že ano. Dokonce soupeř tam měl závar na srovnání skóre. Nakonec jsem ještě mohl ale na konci výsledek pojistit, ale ukopl jsem se.
 
Vstřelil jste druhý gól svého týmu. Popište našim čtenářům tuto situaci.
Několikrát jsme si vyměnili míč s Michaelem Uličkou a já pak jel sám na gólmana. Naznačil jsem mu střelu, on uklouzl a já dával prakticky do prázdné branky.
 
Pamatujete si ještě váš první gól v dospělém fotbalu?
První gól, to budu muset dlouho zapátrat v paměti. Podle mě to bylo už v 17 letech, kdy jsem hrál v týmu s otcem (pozn. Jindřich Pardy bývalý vynikající fotbalista Ostroje Opava, který se pyšní titulem opavský fotbalista století). Bylo to buď proti Pusté Polomi nebo Mokrým Lazcům.
 
Vaše áčko hodně posílilo, tudíž je tam velký přetlak, a někteří hráči vám tudíž mohou vypomáhat. Jaké ambice tedy má vaše rezerva?
Máme dobrý mančaft, a jak říkáte, tak by nám mohli hráči z áčka občas pomoci. Takže bychom rádi hráli ve vyšších patrech tabulky.
Popište nám vaši kariéru.
 
Začal jsem už v 6 letech, a jelikož u nás v Oldřišově nebyli mladší žáci, ta jsem musel trénovat s kluky o hlavu většími, kde jsem dostával pořádnou šišku. Od 6. třídy jsem navštěvoval fotbalovou školu v Opavě na Mařádkové a hrál jsem až do dorosteneckého věku za Opavu. Pak mě přemluvili a já jsme hrál A třidu za Oldřišov. Po vojně jsem zamířil do Kravař, kde se hrála divize, ale tam jsem pobyl jen půl roku, a vrátil jsem se zpátky do Oldřišova, kde tehdy trénoval otec. Oldřišov byl tehdy poslední a já mu šel pomoci. V Oldřišove jsem pak zažil postup do kraje v ročníku 2006/07 a pak i následný pád do A třídy v roce 2012. A třídu jsem hrál dva roky, ale problémy se zády mě donutily s fotbalem skončit. Teď jsem se vrátil, trénuji jednou týdně a hraji za rezervu pro radost.
 
Jaký největší zážitek máte spojený s fotbalem?
Když jsem se narodil, tak otec vsítil za Opavu čtyři branky (pozn. zápas proti Neratovicím). Pak to byl postup s Oldřišovem do krajského přeboru a soustředění ve Štítné nad Vláří.
 
Máte ještě nějaký fotbalový sen, který byste si chtěl splnit?
Abych byl zdravý, nic mě nebolelo, a já mohl hrát fotbal.
 
Který sport kromě fotbalu vás ještě baví?
Mám rád stolní tenis, který hraji závodně za Oldřišov.
 
Čemu se věnujete ve svém volném čase a jaké máte koníčky?
Věnuji se manželce a dětem. Rád pracuji na zahrádce.
 
zdroj: fotbalunas.cz

Reagovat

SK Moravan Oldřišov

  • Příští zápas

    so 10. 11. 13:30

    Brušperk – Oldřišov

  • Minulý zápas

    0:3

    Oldřišov – Frenštát p. R.

     

  • Krajský přebor

  • Náš facebook