Rozhovor s Janem Glabasňou

Dnes Vám nabídneme rozhovor s hráčem dorostu Janem Glabasňou, který se ohlédne za uplynulou podzimní částí.

Jan Glabasňa je jedním ze základních kamenů sestavy dorostu Oldřišova, kde nastupuje na pozici defenzivního záložníka, a odvádí tzv. “černou práci”. Honza patří mezi nejstarší v dorostu, dokonce patřil do týmu, který v sezóně 2007/2008 vybojoval postup.  Bohužel si Honza před lety, při turnaji na ZŠ přivodil vážné zranění kolena, které přibrzdilo jeho fotbalový růst. Teď už ale pravidelně nastupuje v základní sestavě dorostu, a může tak zhodnotit výkony týmu za uplynulý podzim.

Ahoj Honzo, děkuji, že si svolil s tímto rozhovorem. Počítej s tím, že vše co řekneš může být použito proti tobě. Logicky bych chtěl začít u rekapitulace podzimu. Dorost se nachází na desátém místě, z třinácti celků, jste spokojeni s touto pozicí? Mysleli jste si před sezónou, že na tom budete lépe nebo hůře?

J.G.: Před sezónou jsem myslel na vyšší pozice. Pro mě osobně to nebylo jednoduché, vrátil jsem se po dlouhé léčbě, ale v letní přípravě všichni bojovali, a věřil jsem, že budem na trochu lepším umístění. Ovšem přišli přípravné zápasy, ve kterých se nám podařilo soupeře zatlačit a dostávat se i do slibných šancí, jenomže problém byl v tom, že jsme ty šance nedokázali proměňovat. A právě od těch přípravných zápasů se to s námi táhlo. Když už jsme konečně vyhráli doma proti Hradci nad Moravicí, vypadalo to velice nadějně do dalších zápasů. Jenomže přišla zranění, a někteří hráči začali mít špatný přístup, což se projevilo na podzimním umístění.

Ke tvému zranění se ještě později vrátíme. Ty však mluvíš o neproměňování šancí, ale co je zarážející na skóre 24:44 je počet obdržených branek. Průměr 3,6 branek na zápas je opravdu strašidelné číslo. Je to v obraně, brankáři, kde ty vidíš problém?

J. G.: Ovšem, že naše skóré je děsivé v obdržených brankách, řekl bych, že máme dva vyrovnané brankáře a obrana je taky docela v silném složení. Jenomže v důležitých zápasech nás zrovna brankáři nepodrželi v těch důležitých chvílích, a pak jsme ztráceli zbytečně body. A zase naopak, když už začal podávat brankář kvalitní výkony, tak jakoby se nám sesypala celá obrana. Nesváděl bych to ovšem jen na obranu, můj názor je takový, že bychom mohli mít gólů jednou tolik a soupeře třeba jen přestřílet. Hlávně v našem skóre hraje roli zápas se Stěbořicemi, kde jsme přijeli s vidinou zisku tři bodů, ovšem brankáři nás opět nepodrželi a odvezli jsme si domů pro nás nepřizniví výsledek 2:9.

Tímhle si mi přihral na smeč, neboť je přinejmenším zvláštní, že proti dvěma týmům, jenž jasně kralují tabulce (Hlučín “C” a Budišov nad Budišovkou) jste odehráli vyrovnaná utkání ( prohra doma 1:2 s Hlučínem, a venku s Budišovem n/B 3:2), ale proti Stěbořicím, které hrají uprostřed tabulky prohrajete 9:2 a v Kobeřicích, jenž jsou čtvrté 8:1. Čím si to vysvětluješ? Je to jen tou momentální formou v zápase?  Jak si říkal, že se prostě třeba nezadařilo brankářům?

J. G.: Já osobně bych řekl, že to bude v hlavně, v nás. Když nemůžeme nic ztratit, tak se do toho pustíme zostra, a vše nám vychází. Máme velkou sílu, když se dokážeme, jak bych to řekl, vyhecovat. Ovšem, když si začneme věřit až moc, tak se začném bát aby nepřišla nějáká ta chyba. A pak příjde jeden hloupý brejk, který nás položí na dno, a my jakoby jsme se neuměli z toho dna v zápase zvednout.

Když se ještě podíváme na tabulku, a vaše výsledky, tak vaše umístěni, na 10. místě, vypadá jako oprávněné. Se soupeři za vámi jste zápasy vyhráli, a s těmi před vámi naopak zase všechny prohráli. Je tedy, to již zmiňované 10. místo vašim maximem? Nebo si myslíš, že byste mohli být výše? S jakým umístěním bys byl ty spokojen?

J. G.: Když se teď podívám na tabulku, tak minimálně čtyři mužstva jsme měli doslova na lopatě a měli co dělat aby dokázali vyhrát. Za to my jsme jim doslova ty body nechali zadarmo našim špatným přístupem. Určitě bych byl spokojenější, kdybychom byli ve středu tabulky. Sice skóre říká něco jiného, ale já jako hráč jsem ty zápasy viděl jinak.

Už jsi párkrát zmínil “špatný přístup”. Co si pod tím máme představit?

J. G.: Pár hráčů dokázalo našim trenérům lézt na nervy svým chováním, což se mi osobně nelíbilo. Přece jenom jsme tým a hrajeme jako tým, tak se někdo nebude vyvyšovat nad ostatní, a už vůbec si nebude dělat srandu z trenérů. Potom se to taky projevilo na hřišti. Není přece nic důležitějšího, než aby v kabině vládla vynikající atmosféra.

S tím naprosto souhlasím. Když jsme u té atmosféry v kabině, jak se “zapracovali” nově příchozí starší žáci, do kabiny a týmu? Mě osobně hodně překvapil Marek Hluchník, který podává velice dobré výkony.

J. G.: Z mého pohledu se naši „mladí“ určitě nenechali zahanbit. Ať už je to Marek Hluchník, který je neuvěřitelný bojovník, ačkoliv má drobnější postavu, dokáže bojovat i s o hlavu většími protihráči beze strachu. Na trénincích předvádí vynikající práci, a poté se to projevuje na hřišti. Dále bych chtěl také pochválit Pavla Fuska, který to má těžké ve velké konkurenci, ale i tak nezanedbal ani jeden trénink, z čehož bychom si měli vzít příklad všichni, i my starší. Všichni žáci musí bojovat, jako to dělal každý nováček v týmu dorostu. Oceňuji to, že to nevzdali, když zrovna nehrají, ale jejich šance přijde.  Ovšem byly tu i černé „ovce“, ale ty nechci jmenovat. Ti hráči na to přijdou jednou sami, že udělali chybu.

Dobře. Podívali jsme se na tým jako celek, a teď přejděme přímo k tobě. Co říkáš na svoje výkony v podzimní části? Vrátil ses po vážném zranění kolena, změnil si post. Co já si pamatuju, předtím si nastupoval na ofenzivních postech, ať už to byl krajní záložník či přímo jako útočník. Dokonce si dostal několik šancí před zraněním, již v týmu dorostu, který vedl Milan Pardy, kde se ti podařilo dát i nějakou tu branku. Jak se ti tedy hraje na pozici tzv. defenzivního záložníka?

J. G.: Abych řekl pravdu, vždy jsem rád útočil. O moji novou pozici jsem si řekl sám, chtěl jsem zkusit pomoct zaplnit díru ve středu pole. Kouč mi vyhověl, a tak jsem tomu začal dávat všechno, nevypouštět ani jeden souboj, a díky tomu si můžu i zaútočit, když mám příležitost. Ale jinak moje hlavní práce je odebírat balóny a podržet míč ve středu hřiště. Ne náhodou mi říká trenér “motor týmu“ ! I když to zní směšně, tak něco na tom asi bude. Jinak asi mé výkony byly lepší průměr, také mě tak ohodnotili trenéři. Sám bych řekl, že jsem do toho dal vše, co jsem mohl.

Teď vás čeká mezi fotbalisty velmi neoblíbena zimní příprava. Asi hodně behání a méně míče.  Jak ty se “těšíš” na toto období? Jeden z vašich trenérů M. Ulička je známí svým až „keňanským“ fyzickým fondem, nemáš z toho obavy?

J.G.: No já osobně z toho moc strach nemám, věřím, že nám pomůže zlepšit naši kondici. I když to bude asi hodně namáhavé, tak věřím, že  k tomu přistoupí všichni jako já a nebudou to zanedbávat, přece jen to je pro nás docela dobrá příležitost, jak se můžeme zlepšit, a to se pak projeví také na hřišti.

A nemáš tedy ani strach z účasti na této fyzické přípravě? Přece jenom trenérům se určitě nebude líbit pracovat třeba jen s pěti statečnými, což se pak projeví jak na atmosféře v týmu, tak pochopitelně v samotných zápasech na jaře.

J. G.: Já věřím, že účast na přípravě bude hojná, a nic z toho co říkáš, se neobjeví.

Zanedlouho přijde Silvestr, po němž si spoustu lidí dává různá předsevzetí. Tak zkus na závěr rozhovoru ty nějaké to předsevzetí vyřknout. Jak svoje osobní, tak i jako týmu.

J. G.: Mé osobní předsevzetí, já předehnat našeho kapitána Lukáše Samka v počtu vstřelených branek (smích). Ale u týmu bych chtěl, abychom dokázali, že jsme lepší, než tvrdí naše skóre, a dostali se do předních pozic tabulky, a tím také umlčeli kritiky a výsměchy na náš tým.

Doufám, že se ti zejména to druhé předsevzetí splní, a já osobně bych si ještě přál, aby na vás chodilo trochu více diváků. Každopádně moc děkuji za tvůj čas a ochotu poskytnout tento rozhovor.

Tags: , ,

Reagovat

SK Moravan Oldřišov

  • Příští zápas

    ne 17. 3. 15:00

    Oldřišov – Břidličná

  • Minulý zápas

    podzimní část sezóny skončila

     

  • Krajský přebor

  • Náš facebook